Moje první návštěva Slavkova

O víkendu 16. a 17. června se ve Slavkově u Brna konaly další závody z poháru MČR pětin. Poprvé po třech letech jsem se odhodlal, že se také zúčastním závodů na tamější trati. Nebudu komentovat, jak mé rozhodnutí komentovali ostatní členové našeho klubu, nicméně mezi mnoha v legraci míněnými dobíravými poznámkami bylo i pár dobrých rad.

Do Slavkova jsem dorazil v sobotu v podvečer, kdy už byl odjet závod kategorie Porsche a tak jsem si po postavení stanu vytáhl i model svého auta a za asistence slovní i ruční (tedy pomoci rukama druhých) dodělal, co bylo třeba na modelu. Při tom jsem si vyslechl různé i skoro hrůzné zprávy z pátečního večera a sobotních závodů. Noc na neděli patřila mezi ty tropické, kdy je všude neúnosné vedro, ale spát se ještě dalo.

V neděli ráno jsem pak poprvé vyjel na slavkovskou dráhu. První zjištění - nevím, kde končí zadní rovinka - a tak jsem to málem naplno opřel do betonů. Teď málem a pak se mi to během dne podařilo i doopravdy. Přiřazení do rozjížděk mi vyhovovalo, v mé skupině se mi jezdilo dobře. Nevedl jsem si špatně, až do okamžiku, než jsem se při nájezdu na rovinku před empirem potkal s obrubníkem. V ten moment jsem to viděl katastrofálně. Auto letělo vzduchem a dopadlo šasím na betonový obrubník. V první moment jsem si myslel, že je konečná. Později mi kluci z našeho klubu řekli, že mi už žádnou šanci nedávali. Světe div se, auto přežilo. No přežilo, od toho okamžiku jsem se trápil s pravou přední brzdou. Kotouč byl zkroucený a měnil jsem poprvé. Během dne pak ještě několikrát. Tolik brzdových kotoučů během dne, to byl zlý sen. Semifinálovou jízdu se mi podařilo dobře rozjet, ale pro trable s brzdou se mi nepodařilo zajet dobře. Takže start finále B z první pozice. S Jirkou Těhníkem za sebou to netrvalo dlouho. Jirka nakonec postoupil jako 11 do finále A.

Svou první účast ve Slavkově jsem zakončil 14 ze 17ti. Nedojel jsem, ale vracel jsem se domů nakonec spokojen. Příště se jede Slavkov obráceně a už teď jsem vystrašen z Bayerovi zatáčky. Protože chci příště jet, mám už teď respekt. Snad to dopadne dobře, či lépe než posledně. Ještě pro pořádek, nebyl jsem jediný, kdo měl smůlu, a tak finálovou jízdu nedojelo i mnoho místních. Na prvních pěti místech tak nebyl ani jeden z místního klubu, zato modrá čelákovická trička jsou na výsledkové fotografii celkem čtyři. Nad všemi pak vládl Jirka Vyšín, který jezdil skoro jako mimozemšťan. (mpf)