5. závod poháru Open GP letní sezóny 2015 (sobota Open GP)

Dvouhodinovka

O uspořádání dvouhodinovky jsme začali uvažovat při prvních závodech našeho letního poháru. Mělo jít o zpestření, které trochu rozbije celý systém závodů. Hned v úvodu, když jsme začali probírat koncepci závodu jsme se rozhodli, že se pojede jako vždy bez mechaniků a dalšími omezeními bude jen jedno obutí pneumatik pro celý závod. Samozřejmě v případě deště je možné přezutí na mokré pneumatiky. Další pravidla jsme nestanovili.

V sobotu ráno, v době již čtrnáctidenních tropických veder, jsme se v klidu sešli na dráze. Nikdo jsme nepospíchali. Při rozpravě padlo několik dalších rozhodnutí, které vešla na vědomí. Start byl stanoven na 14:00, pořadí na startu bude losováno. Dopoledne jsme věnovali nastavení modelů, promýšlení taktiky tankování. Bylo rozhodnuto, že tankování je možné jen v depu, při vypnutém motoru a sundané karoserii. Tím se doplnili již všem známá pravidla dnešního závodu. Jeden jezdec, jeden model, jedna sada obutí na model. Spíše jsme začali řešit přehřívání modelů a pneumatik. Během dopoledne jsme si každý zkusili svůj model a připravili ho na dvouhodinovou finálovku. Taktiku tankování jsme zjednodušili sundáním kastle a další již bylo na každém z nás. Při obědě Jana s dcerou Petrou vylosovaly pořadí na startu a pak se už jen čekalo na druhou hodinu. Ještě vyzkoušet model, nasadit správně zvolené pneumatiky a ve dvě se mohlo startovat. Dvě hodiny je dlouhá doba a tak je důležité stále jet, to je nejdůležitější a může rozhodnout o pořadí. Což se nakonec ukázalo jako největší pravda. Start bez problémů a i bez velkého strkání v první zatáčce (první zatáčka vždy rozhoduje, obzvlášť u dvou hodinového závodu) spustil „kroužení“ po dráze. Ještě do prvního tankování postihla nehoda Pavla Holuba. Nevydržela pružina spojky a tak ztratil skoro celou čtvrthodinu výměnou. Vím to, byl jsem s ním v depu, když ještě opravoval a já šel tankovat ve 30 minutě. Bohužel, s technickým problémem. Přehřátý přijímač si postavil hlavu a vypl se. Nakonec. Když vychladl a vše začalo fungovat, utrhnul jsem startér. Takže demontáž a montáž a moje první tankování tak trvalo místo dvou až tří minut skoro čtrnáct minut. Takže ztráta. Velký ztrátový čas si při prvním tankování vybral i Karel Matyáš (7 minut) a po pár kolech si tento čas ještě jednou zopakoval, když byl v depu dalších asi 9 neplánovaných minut. Míla Stehlík první tankování hodně odložil a jím také skončil. Jeho účast skončila ve 40 minutě závodu. Karel Matyáš odejel hodinu a půl a pak také odstoupil. Tankování trvalo každému okolo 3 minut, plus mínus něco málo kolem, a tak ostatní jezdci stále kroužili a nabírali kola. Velká Pavlova ztráta se už nedala dohnat, ač dělal co uměl a nakonec mu lepší pozice (4. místo) ušla o pouhých 12 vteřin, které ztrácel na Zdendu Kalába. Svoji ztrátu jsme nebyl schopen dohnat, i když po neúspěšné první zastávce se mi následující půlhodinu jelo opravdu dobře. Bohužel má vlastní hloupost a zbrklost si vzala ještě svůj čas. Nejúspěšnějším jezdcem se nakonec stal Tomáš Kupilík, kterému jeho model vydržel a stále jel. Jen s tankováním a vytrvalou plynulou jízdou si dojel pro vítězství. Model, který snad od svých počátků nebyl čištěn a seřizován (silně přeháním) fungoval. A právě to rozhodlo o Tomášovo vítězství. Druhým, který neměl technické problémy byl Honza Kraft a třetí místo si vyjel Jirka Těhník. Ten pojal závod jako klidnou jízdu, kochal se krajinou, dal si párek v době tankování a když potřeboval, zastavil u lesa a došel si na záchod. To není úplně pravda, ale bude so to tak asi po čase říkat. Jirkovo 6-ti minutové a 7-mi minutové tankování to hodně naznačuje. Všechny Jirkovi časy kol v rozmezí 25,4 až 26,8 po celou dobu závodu mu spolehlivě zabezpečily umístění na bedně.

Po dojetí závodu jsme si všichni oddechli a začali hodnotit tuto zkušenost. Pár lidí si již dvouhodinový závod odejelo na jiných drahách a s jinými modely, pro většinu z nás to ale byla první zkušenost. První reakce se tak značně rozcházely od bylo to perfektní, musíme si to zopakovat častěji až po již nikdy více. Sám jsem si to neuměl představit, co bude dělat tělo a jak budu na konci unaven, ale i přes opravdu velké vedro jsem se na konci cítil dost dobře. Je to náročné, dokonce bych řekl že dost, ale je to také velká zkušenost. Krom kondice pilota rozhoduje hlavně technika a její výdrž a spolehlivost, což je snad patrné i z předchozích řádků.

Perličkou a také třešinkou na dortu byli tentokrát diváci. Krátce po staru se na dráhu přišla podívat delegace modelářů z Číny, o které jsme věděli předem. Jen jsme netušili, že dorazí na finále a vydrží sledovat celý závod. Tato modelářská skupina z Číny postupně navštěvuje jednotlivé státy v okolí a navazuje družbu s dalšími modelářskými kluby. Jejich přítomnost na naší dráze nás potěšila a zájem o závod byl opravdový. Navíc si také chtěli vyzkoušet své modely (elektry) a tak jsme se dohodli na účasti na nedělních závodech.

Pro pořádek ještě jednou pořadí na bedně. Vítězem se stal Tomáš Kupilík, druhý dojel Jan Kraft a na třetí pozici skončil Jiří Těhník. Pro vítěze jistě příjemné postavení, protože tento závod se do poháru započítává dvojnásobným počtem bodů. Ve výsledkové listině je proto závod uveden dvakrát. Všem blahopřeji a těšíme se na další závody, které se konají na konci prázdnin. Jako vždy děkuji i Janě Těhníkové a její dceři Petře, že se o nás opět velice dobře postaraly díky skvělé kuchyni. Za nás všechny oběma děkuji.

Na shledanou na dalších závodech.

Fotografie naleznete zde.

[mipfe]